Článek Jak jsem byla vycucnutá
Komentáře k článku: Jak jsem byla vycucnutá
hroznetajne: Je určitě fajn, že jsi do toho šla. Já jsem darovala už asi pětkrát, ale pro mě to není zdravotně vhodné. První odběr byl super, možná mi "pouštění žilou" udělalo dobře, měla jsem takový povznášející pocit 
, papírový nohy a smála jsem se jak po jointu travky . Rozhodně Tě od toho nechci odrazovat. To vůbec. Ale já jsem po několika darování začala mít hrozné problémy s vlasy a pletí, bušilo mi hrozně srdce, nemohla jsem udýchat schody, nebyla jsem schopná déle běžet nebo jezdit na kole atp. Na šesté návštěvě mi bylo oznámeno, že mám hrozně malé množství železa a zmenšené červené krvinky, takže odebírat krev mi už nesmí. A od té doby je to teda fakt děs. Nějak jsem si nedokázala dovytvořit to, co mi těmi odběry vzali. Železo ještě pořád nemám v normě (a to nejsem vegetarián a jím normálně úplně všechno)... 
A o tom, že to ničí žíly, ani nemluvě. Já jsem si v podstatě nechala rozpíchat jednu jedinou dobrou žílu, kterou na ruce mám .
Ale můj kamarád chodí pravidelně a žádný problém, takže jsem asi slabý kus , je to možný. Pokud ti to nic nedělá, tak v pohodě. Ale jestli ti po odběrech bude někdy zle, určitě se na to vyprdni. Protože z odebrané krve se stejně většinou dělají jenom léky (málo která jde na transfuzi "zachraňovat život") a nestojí to za to, aby si člověk nějak ubližoval.
bee*: Paráda! 
Škoda že darovat ze zdravotních důvodů nemůžu.. 
Ale třeba tvůj článek nakopne někoho dalšího. 
Už delší dobu přemýšlím o zapsání se do registru dárců kostní dřeně, tak uvidím jestli se k tomu někdy odhodlám ._.
myfantasyworld: Taky jsem párkrát nad tím přemýšlela, ale zatím jsem ještě do toho nešla, uvidím, třeba teď po přečtení článku se k tomu odhodlám.
Je fajn, že jsi do toho šla.
boudicca: Vždycky, když kamarádi pořádají akce "hromadné darování a pak na pivo", mě mrzí, že moji krev nikde nechtějí. A jak to tak čtu u tebe, tak mě to mrzí dvojnásobně. Třeba někdy jindy.
tlapka: O dárcovství uvažuju, co mi skončila nějaká lhůta po prodělání mononukleózy. Ale mám obavy ze stavu po odběru, protože jsem bohužel takový ten vnitřně křehký typ, co na každou změnu reaguje docela citlivě. Mám odjakživa nízký tlak, je mi slabo i po obyčejném větším odběru, navíc musím výhradně vleže, jinak natvrdo omdlévám.
Kdybych to měla blízko z domu, tak to třeba jednou risknu a vidělo by se, co to udělá. Ale vzhledem k tomu, že nejbližší centrum bude někde v Ostravě, kterou mám samotnou 40 minut cesty, tak to v blízké době moc nevidím.
Musí se darovat ráno? Protože jestli ne, tak bych měla asi další problém s tou snídání. Ráno do sebe natlačím jen kousek sladkého pečiva a pak se můžu normálně najíst až na svačinu před obědem, protože mám ráno stažený žaludek. Víte, jak trpím na pobytech se švédskými stoly, kde je tolik skvělého jídla a já ho do sebe prostě nedostanu?